Toskánsko nabízí ode všeho trochu – rozmanité pobřeží a dramatické vnitrozemí, skvosty všech význačných kulturních období od antiky až po současnost, a navíc vynikající místní kuchyni. Během jednoho pobytu – a v jednom článku – nelze ochutnat všechny přírodní, kulturní ani gastronomické lahůdky, které tento bohatý kraj nabízí. Jsou však místa, kde se všechny tyto ingredience spojují v jedinečný gurmánský zážitek – v toskánských zahradách.
Toskánsko zabírá pás středomořského pobřeží Itálie od Carrary na severu k Ortebellu na jihu a zasahuje hluboko na východ do vnitrozemí, až k Sansepolcru a Cortoně. Doslova na každém kroku zde najdeme klenoty etruské, římské, středověké, renesanční i barokní architektury, sochařství a malířství, ale k nejnavštěvovanějším místům bezesporu patří Florencie a Pisa. Tato historická města se však v sezoně proměňují v nesnesitelné kotle, v nichž se na spalujícím slunci pomalu škvíří žízniví a zaprášení turisté. Stín a odpočinek lze najít v botanické zahradě přímo v centru Pisy, jen pár stovek metrů od slavné šikmé věže, která stojí na otevřeném prostranství. Věkovité stromy botanické zahrady milosrdně chrání před úžehem a dodávají energii potřebnou ke zdolání dalších památek.
Většina florentských zahrad otevřených pro veřejnost se sice nachází spíše dále od centra města a v jeho okolí – v Settignanu, Pratolinu a Castellu –, jejich prohlídka ale rozhodně stojí za to. Přímo v srdci Florencie však najdeme jednu z nejslavnějších a nejkrásnějších zahrad – Giardino di Boboli, kterou nechala v roce 1549 zbudovat Eleonora z Toleda, manželka slavného Cosima I. de Medici. Jádro zahrady je tedy renesanční, avšak celkovým charakterem je barokní. Při vstupu nenápadným zadním vchodem (nikoli hlavním vchodem od Paláce Pittiů) se parkovou zahradou s impozantními platany a neméně působivými sochami dostaneme rovnou k oáze největšího klidu, k ostrovní zahradě Vasca dell´Isola. Ostrůvku plnému růžových keřů a citronovníků v květináčích z tradiční toskánské keramiky vévodí mohutná Ókeanova fontána, pod níž je stinné kamenné sedátko, kde se lze za zvuku zurčící vody kochat pohledy na celou zahradu s bohatou sochařskou výzdobou. Při návštěvě v „čase růží“ (v květnu) je ostrov celý provoněný. Příjemným gastronomickým zážitkem s estetickým rozměrem je návštěva rokokové zahradní kavárny Kaffeehaus. Florencie byla po několik staletí Mekkou anglických šlechticů, literátů a estétů, kteří se svého času s oblibou scházeli právě v této malebné kavárně. Originální menu, stinný interiér zdobený freskami s rostlinnými motivy a nádherný výhled z terasy jsou návštěvníkům odměnou za dlouhou procházku zahradami.
Zahrady Boboli prosluly také jedinečně vyzdobenými grottami, umělými zahradními jeskyněmi, v nichž šlechta hledala úkryt před horkými slunečními paprsky. Většinu z nich je však dnes možné obdivovat pouze zvenčí. Chcete-li na vlastní kůži zakusit, jak příjemný je za horkého dne vstup do stinné jeskyně, vypravte se do Villy Garzoni v Collodi nebo do Villy Torrigiani v Camiglianu. Vesničku Collodi, která se nachází na cestě mezi Luccou a Montecatini Terme, proslavil spisovatel Carlo Collodi (vlastním jménem Lorenzini), autor příběhu o Pinocchiovi. Pinocchio zde má dokonce svou moderní pohádkovou zahradu, která potěší zvláště děti. Při procházce zahradou se setkávají s jednotlivými postavami Collodiho příběhu, zasazenými do moderních obměn tradičních zahradních prvků – bludišť, jezírek, jeskyní či vodních hříček. Na vzniku Pinocchiova parku se podílel významný italský zahradní architekt Pietro Porcinai, který navrhl pasáž Země hraček.
Dospělé návštěvníky z celého světa však více přitahuje unikátní barokní zahrada nedaleké Villy Garzoni. Nad pravidelně členěným parterem s fontánami, jezírky, tvarovanými keři a květinovými záhony se zvedá centrální schodiště s bohatě zdobenými terasami, kterým vévodí mohutná vodní kaskáda s vodopádem a impozantní sochou Slávy. Z teras je výhled na různé části zahrady se sochami mytologických či alegorických postav. Před všudypřítomným sluncem se lze skrýt nejen v umělých jeskyních, ale i v přilehlých lesících či v labyrintu, k němuž přiléhá bambusový háj, případně v příjemné hospůdce, která se nachází v původním hospodářském stavení u vchodu do zahrady a kromě občerstvení nabízí ke koupi i široký výběr krajových gastronomických specialit.
Původní zahradu rokokové Villy Torrigiani v Camiglianu údajně navrhl věhlasný francouzský zahradní architekt André Le Notre, autor proslulých zahrad ve Versailles a Vaux-le-Vicomte. Mnoho evropských rokokových parterů vzalo v pozdějších obdobích za své a tento osud neminul ani Villu Torrigiani, která je nyní z větší části obklopena anglickým parkem a z původního návrhu se dochoval jen zlomek. Přesto však návštěva stojí za to. Při vstupu do Grotty větrů návštěvníky nečekaně osvěží voda z vodních hříček, která prýští z trysek ukrytých v podlaze jeskyně i z její kupole, odkud ji ve sprškách sesílá Flora, manželka vládce větrů Aiola. Vchod této jedinečné jeskyně ústí do giardino secreto – ukryté, tajné zahrady obehnané zdí s pozoruhodnými reliéfy.
Na jihu Toskánska, nedaleko od malebného terasovitého městečka Capalbio, leží podivuhodná Tarotová zahrada, Giardino dei Tarocchi. Tvůrkyni zahrady, slavnou francouzskou sochařku Niki de Saint Phalle inspirovalo k jejímu vytvoření 22 karet Velké arkány tarotu. Neopakovatelným způsobem se zde snoubí moderní vlivy s historickým dědictvím okolních zahrad a s univerzální symbolikou, kterou představují jednotlivé postavy tarotu. Celému komplexu i okolní krajině dominuje socha Císařovny (Vládkyně) v podobě mohutné pestrobarevné sfingy, v jejímž nitru se nachází sochařčin zrcadlový atelier. Vedle ní je socha Velekněžky – obří fontána, chrlící vodu z děsivého obličeje s otevřenými ústy. Toto dílo, inspirované sochou v zahradě Bomarzo, nám mimo jiné připomíná, že jsme se ocitli na nejjižnějším cípu Toskánska, odkud je už jen kousek do Lazia, kde leží další klenoty italské zahradní architektury – Bomarzo, Villa Lante, Villa Farnese a zahrady okolo Říma. Ale s Toskánskem se nelze rozloučit navždy, je to krajina, kam se budeme chtít vždy vracet, ať už v uměleckých dílech, nebo ve skutečnosti.
