Působivá krajinná úprava Památníku Lidice vznikla postupně po roce 1945 na místě stejnojmenné vesnice, kterou nacisté za 2. světové války vyhladili. Šlo o brutální reakci na atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Kromě památníku a muzea byla poblíž znovuzaložena obec Lidice v též působivém urbanistickém řešení, které ještě nenese známky nihilismu nefunkční architektury a upadajících řemesel, vlastní pozdější výstavbě za socialismu.
Součástí areálu je růžový sad, pro nějž byly z britské iniciativy pod vedením Barnetta Strosse symbolicky darovány tisíce růžových keřů (přes 200 odrůd) z mnoha zemí světa.
Pohled do krajiny z terasy památníku připomíná rozsáhlé krajinné úpravy okolo anglických šlechtických sídel. Z dendrologického hlediska je cenné, že dřeviny dnes vidíme v takzvaném středním věku. To je v Čechách výjimečné vzhledem k zanedbání a neobnovování českých zámeckých zahrad a parků za doby bývalého režimu. Pro představu, anglické parky v Čechách tak, jak je známe dnes, jejich zakladatel nikdy neviděl. Měl ale možnost spatřit své dílo na sklonku života, tak vzrostlé, jako je současný stav výsadby dřevin lidického památníku.
Monumentálně působí sochy z dílny Bedřicha Stefana, Karla Lidického a dalších autorů; nesou prvky socialistického realismu, avšak v krajině působí až barokně.
Silně působivý je též pomník dětským obětem války od Marie Uchytilové. Bronzové sousoší vznikalo od konce šedesátých let až do autorčiny smrti v roce 1989, instalováno bylo postupně v letech 1995 až 2000.
