Nejlepší fotografie je dobře uchovaná vzpomínka. Nevybledne, nezapadne, neztratí se, ale nelze ji sdílet, rozmnožit, není plně předatelná. Proto se leckdy spokojíme s tuctovou pohlednicí, abychom svým blízkým mohli předat aspoň vnější slupku, pod níž vidíme dužninu i jádro svého minulého osobního prožitku. I banální pohlednice s odstupem času nabývají kouzlo vlastních i cizích vzpomínek […]
Posílání pohlednic z navštívených míst bývalo až donedávna téměř povinnou součástí každého výletu. Dnes si lidé posílají MMS zprávy nebo maily s obrazovými přílohami, dávají fotky na Facebook. Radost z dopisnice v poštovní schránce je stále vzácnější, ale kouzlo hledání ztraceného času stále zůstává…
V zahradě přirozeně probíhá neustálý proces vzniku a zániku, rozkladu a obnovy. Skoro v každé zahradě rostou jedovaté rostliny, které zabíjejí. A v některých literárních a filmových zahradách a parcích se dějí zločiny. Ať už člověk sejde z tohoto světa jakoukoli smrtí, stejně vždy skončí v zahradě mrtvých – na hřbitově.
„…skleněná střecha skleníku s palmami zářila, jako by tu byl na slunci otevřen celý trh plný lesklých zelených deštníků…“ Tak popisuje Virginia Woolfová věhlasný palmový skleník v povídce „Zahrady v Kew“. Skleníky jsou vždy výraznou dominantou jakékoli zahrady. Když vstoupíme dovnitř, rázem se ocitneme ve světě exotiky, nevšedních tvarů a nečekaných vůní.
Zahrady v zimě mají omezenou paletu barev. Ve střídmé grafické barevnosti, bez listové hmoty a ornamentů květin je dobře patrná základní struktura a geometrie zahrady. Na pozadí této kostry vynikají barvy a tvary prvních poslů jara – raných cibulovin, mrazuvzdorných výhonků, časně kvetoucích keřů.
Zámecká zahrada v Pillnitzu na východním okraji Drážďan je spojena se dvěma dámami. Obě ji proslavily a ovlivnily její charakter. Jedna z nich zde žila jen několik let, zatímco druhá se zde trvale usídlila a okouzluje svou krásou už více než dvě století. Od konce února do začátku dubna zde každoročně kvete slavná kamélie.
Labyrint a bludiště. Tato slova bývají zaměnitelná, ale přísně vzato, jejich význam se liší. Labyrint je jednosměrný, nelze v něm zabloudit. Jedna cesta se přibližuje ke středu a vzdaluje se od něj, ale nakonec k němu dovede. Bludiště má spoustu falešných odboček a slepých uliček, a může se stát, že ke středu nikdy nedojdete. Nebo dojdete, ale nedostanete se ven.
„Kdo nyní užívá mých staveb, mých sadů, mých zahrad? Já ne, ba ani mí příbuzní: jen cizí hosté, zvědavci, neklidní pocestní,“ napsal Johann Wolfgang Goethe v románu Spříznění volbou. Pokud zahrady v původně zamýšlené podobě přetrvají více než dvě stě let po smrti svého tvůrce a stále do nich přijíždějí návštěvníci, je to celkem potěšující bilance… Znamená to, že přes dvě stě let se o zahrady starali lidé, kterým záleželo na tom, aby je zachovali pro další generace.
Novou postupimskou zahradu v duchu dobových ideálů návratu k přírodě nechal v letech 1786 až 1791 vybudovat Fridrich Vilém II. mezi břehy dvou jezer. Architektonicku dominantou je Mramorový palác na břehu jezera, další zahradní stavby (oranžerie, pyramida) nesou zednářskou a alchymistickou symboliku. Některé významnější stavby jsou obklopeny formálními květinovými zahradami, které kontrastují s celkovým přírodním […]
Zahrady klasicistního paláce Charlottenhof plynule navazují na zahradní areál Sanssouci. Pečlivě zrekonstruovaná (1997) a udržovaná růžová zahrada, terasa s fontánou, kaštanový háj s bustami římských a německých básníků. Jako součást postupimsko-berlínského zahradního komplexu se řadí na seznam světových památek UNESCO.