Nejlepší fotografie je dobře uchovaná vzpomínka. Nevybledne, nezapadne, neztratí se, ale nelze ji sdílet, rozmnožit, není plně předatelná. Proto se leckdy spokojíme s tuctovou pohlednicí, abychom svým blízkým mohli předat aspoň vnější slupku, pod níž vidíme dužninu i jádro svého minulého osobního prožitku. I banální pohlednice s odstupem času nabývají kouzlo vlastních i cizích vzpomínek […]
Oblasti - Německo
Hledání ztraceného času v zahradách
Posílání pohlednic z navštívených míst bývalo až donedávna téměř povinnou součástí každého výletu. Dnes si lidé posílají MMS zprávy nebo maily s obrazovými přílohami, dávají fotky na Facebook. Radost z dopisnice v poštovní schránce je stále vzácnější, ale kouzlo hledání ztraceného času stále zůstává…
Smrt v zahradách
V zahradě přirozeně probíhá neustálý proces vzniku a zániku, rozkladu a obnovy. Skoro v každé zahradě rostou jedovaté rostliny, které zabíjejí. A v některých literárních a filmových zahradách a parcích se dějí zločiny. Ať už člověk sejde z tohoto světa jakoukoli smrtí, stejně vždy skončí v zahradě mrtvých – na hřbitově.
Skleníkový efekt
„…skleněná střecha skleníku s palmami zářila, jako by tu byl na slunci otevřen celý trh plný lesklých zelených deštníků…“ Tak popisuje Virginia Woolfová věhlasný palmový skleník v povídce „Zahrady v Kew“. Skleníky jsou vždy výraznou dominantou jakékoli zahrady. Když vstoupíme dovnitř, rázem se ocitneme ve světě exotiky, nevšedních tvarů a nečekaných vůní.
Zahrady v zimě
Zahrady v zimě mají omezenou paletu barev. Ve střídmé grafické barevnosti, bez listové hmoty a ornamentů květin je dobře patrná základní struktura a geometrie zahrady. Na pozadí této kostry vynikají barvy a tvary prvních poslů jara – raných cibulovin, mrazuvzdorných výhonků, časně kvetoucích keřů.
Dvě dámy z Pillnitzu
Zámecká zahrada v Pillnitzu na východním okraji Drážďan je spojena se dvěma dámami. Obě ji proslavily a ovlivnily její charakter. Jedna z nich zde žila jen několik let, zatímco druhá se zde trvale usídlila a okouzluje svou krásou už více než dvě století. Od konce února do začátku dubna zde každoročně kvete slavná kamélie.
Bloudění zelení
Labyrint a bludiště. Tato slova bývají zaměnitelná, ale přísně vzato, jejich význam se liší. Labyrint je jednosměrný, nelze v něm zabloudit. Jedna cesta se přibližuje ke středu a vzdaluje se od něj, ale nakonec k němu dovede. Bludiště má spoustu falešných odboček a slepých uliček, a může se stát, že ke středu nikdy nedojdete. Nebo dojdete, ale nedostanete se ven.
Běh na dlouhé trati
„Kdo nyní užívá mých staveb, mých sadů, mých zahrad? Já ne, ba ani mí příbuzní: jen cizí hosté, zvědavci, neklidní pocestní,“ napsal Johann Wolfgang Goethe v románu Spříznění volbou. Pokud zahrady v původně zamýšlené podobě přetrvají více než dvě stě let po smrti svého tvůrce a stále do nich přijíždějí návštěvníci, je to celkem potěšující bilance… Znamená to, že přes dvě stě let se o zahrady starali lidé, kterým záleželo na tom, aby je zachovali pro další generace.
Neuer Garten / Nová zahrada Postupim
Novou postupimskou zahradu v duchu dobových ideálů návratu k přírodě nechal v letech 1786 až 1791 vybudovat Fridrich Vilém II. mezi břehy dvou jezer. Architektonicku dominantou je Mramorový palác na břehu jezera, další zahradní stavby (oranžerie, pyramida) nesou zednářskou a alchymistickou symboliku. Některé významnější stavby jsou obklopeny formálními květinovými zahradami, které kontrastují s celkovým přírodním […]
Charlottenhof
Zahrady klasicistního paláce Charlottenhof plynule navazují na zahradní areál Sanssouci. Pečlivě zrekonstruovaná (1997) a udržovaná růžová zahrada, terasa s fontánou, kaštanový háj s bustami římských a německých básníků. Jako součást postupimsko-berlínského zahradního komplexu se řadí na seznam světových památek UNESCO.
