Dlouhé, úzké jezero Como má tvar dvojzubé vidlice: „… smělé předhoří, které rozděluje obě jezerní ramena, rameno comské, tak rozkošnické, a rameno, které běží k Leccu a je vtělením přísnosti.“ Tento „pohled plný slasti a spanilosti“ uchvátil nejen Stendhala, který Como barvitě popisuje v románu Kartouza parmská. Svou zasněnou atmosférou a mírným podnebím jezero již po staletí přitahuje známé i bezejmenné cestovatele.
Labyrint a bludiště. Tato slova bývají zaměnitelná, ale přísně vzato, jejich význam se liší. Labyrint je jednosměrný, nelze v něm zabloudit. Jedna cesta se přibližuje ke středu a vzdaluje se od něj, ale nakonec k němu dovede. Bludiště má spoustu falešných odboček a slepých uliček, a může se stát, že ke středu nikdy nedojdete. Nebo dojdete, ale nedostanete se ven.
„Cesta do Italie byla za všech časů touženým cílem lidí majících smysl pro umění, i tehdy kdy cestování bylo nepohodlné a spojeno s nebezpečím. Velcí básníci přecházeli Alpy, aby se potěšili italským nebem, italským mořem a italskou krajinou, což pak v nesmrtelných dílech opěvali, “ píše se v reklamní brožuře Státního italského úřadu pro turisty z roku 1924.
Pincijské zahrady navazují na areál Villy Borghese na severu Říma. Tento veřejný městský park kromě četných míst k odpočinku ve stínu platanů, pinií či magnolií mimo jiné nabízí terasu s působivou vyhlídku na Řím, funkční vodní hodiny s jezírkem, kopii římského obelisku a především 228 bust významných římských a italských osobností od antiky až po […]
Z udržované zahrady se za pár let stane džungle. Bez ohleduplné péče o slabší jedince začne platit přírodní zákon o přežití silnějšího, zahradní struktury bez údržby postupně podléhají entropii. Některé zahrady nakonec zmizí úplně, nejprve ještě žijí ve vzpomínkách pamětníků, ale s jejich odchodem zanikají.
Zahradní výstavy rostou po celé Evropě jako houby po dešti. Tradičně se těší oblibě ve Velké Británii, ale pozadu nezůstává ani Francie a poslední dobou Itálie, Německo a Rakousko. U nás na výstavu zaměřenou výhradně na trendy v oblasti zahradní architektury a zahradnictví zatím ještě čekáme.
Opuštěné „středověké Pompeje“ – vesnice Ninfa, zasazená do dramatické krajiny hor a jezer, tvoří rámec rozlehlé zahrady v italsko-anglickém stylu, kterou ve 20. století vytvořily tři generace šlechtického rodu Caetaniů. Jedinečné klimatické podmínky umožňují pěstování nezvyklých kombinací rostlin z celého světa v romantickém prostředí ruin. K zahradě přiléhá formálně komponovaná citrusová zahrada z 18. století, […]
Jedna z vrcholných ukázek zahrady pozdní italské renesance vytvořená jako alegorie Ovidiových Proměn. Úchvatné fontány, vodní kaskády, kanály, grotty, vodní divadlo.
V srdci přímořského ligurského letoviska Chiavari se nachází terasová botanická zahrada s romantickou vilou, jezírky, altány s vyhlídkami, umělými jeskyněmi a spoustou exotických rostlin, částečně dovezených začátkem 20. století z Jižní Ameriky původními argentinskými majiteli.
Pozoruhodné spojení botanické zahrady se sochařskými prvky; na místě bývalého cisterciáckého kláštera přestavěného na vilu se dnes nachází konferenční centrum. Terasovitá zahrada s půvabnými zákoutími a vyhlídkami nabízí dlouhou procházku podél jezera, kde se střídají formálnější pasáže s výraznými architektonickými prvky a pestřejší volná výsadba, zajímavá po celý rok.