Největší římskou nekropoli, která se původně nacházela za branami Arles a sloužila jako hřbitov až do středověku, časem částečně pohltilo industrializované město, proťal ji vodní kanál i železnice. Dodnes si však zachovala tajemné kouzlo, které nejsilněji působí ve slavné topolové aleji lemované sarkofágy, jež se v pozdějších dobách stala oblíbeným místem mileneckých procházek. Vládne tu […]
Zahrada na arkádovém nádvoří bývalé nemocnice v centru Arles je příjemnou oázou v horku či za větru a jednou ze zastávek na cestě po stopách Vincenta van Gogha. Je paprskovitě uspořádána kolem centrálního jezírka s fontánou a osázena přesně podle van Goghova obrazu, který zde namaloval v dubnu 1889, nedlouho před odchodem z Arles do […]
V roce 1997, na popud manželů Larouzierových, nových majitelů provensálského renesančního sídla Mas de la Brune postaveného podle alchymistických principů, vytvořili významní francouzští zahradní architekti Arnaud Maurieres a Eric Ossart zahradu, která přetváří tradiční zahradní architektonické prvky v současném duchu a zároveň symbolizuje alchymistické Velké dílo. Je rozdělena na tři části: vstupní hlošinové bludiště ve […]
Posílání pohlednic z navštívených míst bývalo až donedávna téměř povinnou součástí každého výletu. Dnes si lidé posílají MMS zprávy nebo maily s obrazovými přílohami, dávají fotky na Facebook. Radost z dopisnice v poštovní schránce je stále vzácnější, ale kouzlo hledání ztraceného času stále zůstává…
V zahradě přirozeně probíhá neustálý proces vzniku a zániku, rozkladu a obnovy. Skoro v každé zahradě rostou jedovaté rostliny, které zabíjejí. A v některých literárních a filmových zahradách a parcích se dějí zločiny. Ať už člověk sejde z tohoto světa jakoukoli smrtí, stejně vždy skončí v zahradě mrtvých – na hřbitově.
Bývalý románský klášter poblíž někdejšího antického města Glanum na úpatí Alpil byl počátkem 19. století přeměněn v psychiatrický ústav. V letech 1889 až 1890 zde před svou tragickou smrtí pobýval Vincent van Gogh a vytvořil zde sérii obrazů a kreseb inspirovaných místní krajinou a rostlinstvem, do níž se mimo jiné řadí také slavný obraz Hvězdná […]
Labyrint a bludiště. Tato slova bývají zaměnitelná, ale přísně vzato, jejich význam se liší. Labyrint je jednosměrný, nelze v něm zabloudit. Jedna cesta se přibližuje ke středu a vzdaluje se od něj, ale nakonec k němu dovede. Bludiště má spoustu falešných odboček a slepých uliček, a může se stát, že ke středu nikdy nedojdete. Nebo dojdete, ale nedostanete se ven.
Zahrada s umně umístěnými plastikami, mozaikami a dalšími uměleckými díly od nejslavnějších světových sochařů a malířů (Giacometti, Chagall, Calder, Braque atd.). Zvláštní pozornost zasluhuje sochařský labyrint Joana Miróa.
Na pobřeží Provence založil letecký konstruktér Henri Potez poblíž své rezidence s impozantním schodištěm a vyhlídkami na moře zahradu s mediteránní florou a teplomilnou vegetací z celého světa. Nového rozkvětu se zahrada dočkala po úpravách krajinného architekta Gillese Clémenta.