Labyrint a bludiště. Tato slova bývají zaměnitelná, ale přísně vzato, jejich význam se liší. Labyrint je jednosměrný, nelze v něm zabloudit. Jedna cesta se přibližuje ke středu a vzdaluje se od něj, ale nakonec k němu dovede. Bludiště má spoustu falešných odboček a slepých uliček, a může se stát, že ke středu nikdy nedojdete. Nebo dojdete, ale nedostanete se ven.
„Cesta do Italie byla za všech časů touženým cílem lidí majících smysl pro umění, i tehdy kdy cestování bylo nepohodlné a spojeno s nebezpečím. Velcí básníci přecházeli Alpy, aby se potěšili italským nebem, italským mořem a italskou krajinou, což pak v nesmrtelných dílech opěvali, “ píše se v reklamní brožuře Státního italského úřadu pro turisty z roku 1924.
Z udržované zahrady se za pár let stane džungle. Bez ohleduplné péče o slabší jedince začne platit přírodní zákon o přežití silnějšího, zahradní struktury bez údržby postupně podléhají entropii. Některé zahrady nakonec zmizí úplně, nejprve ještě žijí ve vzpomínkách pamětníků, ale s jejich odchodem zanikají.
Při pohledu na suchá semínka se místo rozkvetlých luk či zahrad vybaví spíše cosi neživého – strukturou i barvou často připomínají písek, štěrk či drobné kamení a jen stěží si lze představit ohromný potenciál rozmanitosti, která se v nich skrývá. Informace o minulosti a pro budoucnost, zachování rodu, geniální plán na přežití.
Zahradní výstavy rostou po celé Evropě jako houby po dešti. Tradičně se těší oblibě ve Velké Británii, ale pozadu nezůstává ani Francie a poslední dobou Itálie, Německo a Rakousko. U nás na výstavu zaměřenou výhradně na trendy v oblasti zahradní architektury a zahradnictví zatím ještě čekáme.