Alžběta Bavorská (1837—1898), zvaná Sissi, choť císaře Františka Josefa, již za svého života fascinovala okolí křehkou krásou, vkusem, originalitou i tragickým osudem. Nepřestává fascinovat ani více než sto let po své smrti: dosud vyšlo několik jejích životopisů, na motivy jejího života bylo natočeno několik filmů a televizních seriálů, její osudy byly literárně zpracovány pro děti i pro dospělé, vyšly též její deníky a poezie. V sousedním Rakousku najdeme portréty Sissi na bonbonech, tričkách i hrníčcích: podobně jako britská princezna Diana, která také nesnášela striktní dvorskou etiketu a měla i podobný životní osud, Sissi dodnes zůstává „královnou lidských srdcí“.
Životní příběh Sissi je známý: v necelých šestnácti letech se v Bad Ischlu seznámila s císařem (jenž byl jejím bratrancem), o rok později se za něj provdala, brzy po sobě mu povila tři děti a za deset let ještě jedno. Zásahy její tchyně (a zároveň tety) arcivévodkyně Žofie znemožnily, aby měla na své starší děti větší vliv, její vztah s chotěm ochladl a prostředí císařského dvora jí nevyhovovalo. Záhy onemocněla a poté začala cestovat, aby se zotavila. Cestování věnovala celý zbytek života. Procestovala celou Evropu, byla v Maroku, Alžírsku, na Maltě i na Madeiře. Zvláště si oblíbila Maďarsko, kde ráda pobývala na zámku v Gödöllö, dalším jejím oblíbeným místem byl řecký ostrov Korfu, kde po tragické smrti svého syna, korunního prince Rudolfa (v roce 1889 za nevyjasněných okolností spáchal se svou milenkou sebevraždu na loveckém zámečku v Mayerlingu), nechala v 90. letech 19. století vybudovat palác Achilleon s rozlehlými zahradami plnými jižní vegetace a alegorických soch, jimž vévodí plastika raněného řeckého hrdiny Achilla.
Vídeňský palác Schöbrunn Sissi neměla příliš v lásce, jeho zahrady však i přes své velkolepé rozměry skýtají řadu překvapivě komorních zákoutí: ve vějířovitých alejích, bosketech či pergolách i na odlehlejších místech parku s romantickými zříceninami.
Zahrady schönbrunnského paláce získaly současnou podobu v průběhu několika staletí, v současnosti patří k nejzachovalejším barokním zahradám na světě. Z královského loveckého zámku obklopeného oborou se Schönbrunn v průběhu 17. století díky dvěma Eleonorám z Gonzagy (tetě a neteři) postupně proměnil v místo s rozlehlými formálně založenými zahradami, kde se pořádaly dvorské slavnosti, koncerty a divadelní představení. Leopold I. nechal vypracovat plány na přestavbu od Bernharda Fischera von Erlach, jemuž bývá připisována největší zásluha na celkové podobě komplexu, Elfriede Ibyová však připisuje vznik parteru, hvězdicového jezírka a postranních bosketů Jeanu Trehetovi, žáku věhlasného francouzského barokního architekta Andrého Le Notra. Skutečného rozkvětu se Schönburnn dočkal za vlády Marie Terezie, která jej nechala přebudovat z loveckého zámečku na imperiální palác. Na rozkvětu zahrad měl největší podíl její choť František I. Štěpán, po jeho smrti nechala císařovna provést úpravy na kopci – místo důmyslného plánu architekta Hohenberga na terasovité zahrady však nechala zbudovat pouze Neptunovu fontánu pod kopcem, nad níž se na vrcholu tyčí belveder Gloriette na obou stranách s výhledem na vodní nádrže.
Za vlády Františka Josefa byl vybudován velkolepý palmový skleník, který konkuroval slavnému Burtonovu a Turnerovu skleníku v Královských botanických zahradách v Kew. Byly zde mimo jiné umístěny rozsáhlé botanické sbírky, které na svých přírodovědných výpravách shromáždil císařův bratr arcivévoda Maxmilián.
Maxmiliánovo „hnízdečko lásky“ Miramare poblíž Terstu, které v letech 1856 až 1860 nechal vystavět pro sebe a svou ženu Charlottu Belgickou, také obklopují rozlehlé zahrady, na jejichž založení se arcivévoda podílel a kde sám vysázel některé vzácné, dodnes rostoucí dřeviny. Holý útes, kde do té doby nic nerostlo, nechal osázet hustým borovým lesem, který posloužil jako větrolam proti jadranské boře, a na takto chráněném místě se ujaly i velmi choulostivé druhy. Sissi navštívila Miramare roku 1861 a musela být uchvácena: bělostný zámek postavený z istrijského kamene přímo na břehu moře, obklopený terasami s klasickými sochami, pergolami porostlými čínskou vistárií (glycinií), s romantickými jezírky a rozlehlým parkem, skýtal nádherné výhledy na Terstský záliv. S Maxmiliánem císařovnu pojilo přátelství, s jeho ženou si však příliš nerozuměla, částečně proto, že Charlottě byla nakloněna jejich tchyně, arcivévodkyně Žofie, s níž se Sissi nesnášela. To však nic neměnilo na skutečnosti, že mladí manželé zde zažívali nedlouhé šťastné období předtím, než v roce 1864 odjeli do Mexika, kde se za složitých politických okolností měl Maxmilián stát králem.
Další císařovnina návštěva se uskutečnila cestou na Korfu v roce 1892 za úplně jiných okolností. Maxmilián byl v roce 1867 v Mexiku popraven republikánskými povstalci, jeho žena Charlotta propadla šílenství a střídavě pobývala v Miramare a u různých příbuzných. Sissi přišla o švagra, malou dcerku a o mladého syna – následníka trůnu. Život byl nenávratně poznamenaný tragédií.
Císařovnina záliba v cestování měla několik důvodů: ty zjevné byly zdravotní, skrytější se týkaly úniku před oficiálními povinnostmi, manželem a tchyní a ty nejskrytější tkvěly v útěku před sebou samou. Sissi prý jednou řekla, že by nechtěla být ani v ráji, kdyby věděla, že tam musí zůstat navždy a nemůže kdykoli odjet. Vnitřní neklid, který ji pudil být stále na cestách, ukončil až v Ženevě roku 1898 její vrah, italský anarchista Luigi Lucheni.
Na místa, která si císařovna oblíbila, se však ráda opakovaně vracela. Jedním z nich bylo i Merano, lázeňské město v podhůří Alp, jehož mírné klima svědčilo nejen zdraví Sissi, ale i rozmanité teplomilné mediteránní vegetaci. Od roku 1870 Sissi několikrát pobývala na nedalekém zámku Trauttmansdorff a nejednou se procházela malebným okolím. Přes parky, kolem řeky a vznešených rezidencí dnes vede ze zámku do centra města stezka pojmenovaná právě po císařovně Sissi.
Zahrady zámku by Sissi sotva poznala, neboť na přelomu tisíciletí prodělaly zásadní proměnu. V rámci velkorysého projektu byly proměněny v komplex botanických zahrad různých klimatických pásem a ukázkových zahrad různých zahradních stylů. Architektonické řešení v reminiscenci na renesanční a barokní italské terasovité zahrady citlivě spojuje klasické a moderní zahradní prvky a materiály. Jádrem komplexu jsou právě tyto formálně upravené zahrady – na italskou zahradu s vodní kaskádou, fontánami a labyrintem navazuje anglická zahrada s barevně sladěnými květinovými záhony ve stylu Gertrude Jekyllové a dále růžová zahrada a zahrada s aromatickými rostlinami, která vede k jezírku s lekníny a lotosy, jež lze obdivovat z dlouhého mola. Je zde několik ukázek obdělávané mediteránní krajiny (olivový a citrusový háj, vinice, užitkové rostliny) a krajiny Jižního Tyrolska (ovocný sad, kaštanový háj, horská zahrádka, vinice, živé ploty), ukázky lesů a typické vegetace různých světadílů a klimatických pásem, pěstování užitkových rostlin z Asie (čajová a rýžová plantáž, užitkové rostliny z Ameriky), japonská zahrada, kapradinová zahrada, bambusový háj atd. Zdejší stavby jsou moderní reminiscencí na zahradní pavilony, stejně jako ony slouží k odpočinku a úkrytu před sluncem či deštěm a zároveň mají symbolické významy. Nádhernou vyhlídku do zahrad a do okolní krajiny skýtá tzv. kukátko, vyhlídka vybudovaná na molu zavěšeném nad svahem. Autorem odvážné konstrukce je známý současný italský architekt a designér Matteo Thun.
Návštěvu Trauttmansdorfu lze stěží zvládnout za jeden den nejen vzhledem k rozlehlosti a rozmanitosti zdejších zahrad, ale také proto, že v budově zámku sídlí Touriseum, neboli muzeum turistického ruchu se skvěle výtvarně pojatou expozicí, která skýtá řadu příležitostí k pobavení, ale i k zamyšlení nad pohnutkami k cestování jen tak – pro zábavu, odpočinek a povyražení. Na začátku rozkvětu tohoto typu cestování – a také pohostinství pro cestovatele – stála zde v Meranu právě císařovna Sissi. Když sem přijela poprvé v roce 1870, měla s sebou více než stočlenný doprovod, který bylo též nutné ubytovat, nakrmit a obsloužit. Přítomnost císařovny a věhlas zdejšího lázeňského lékaře Franze Tappeinera se zasloužily o rozšíření klientely meranských lázní o zámožné návštěvníky z celé Evropy. Celé toto půvabné městečko je dnes vlastně jedna velká zahrada: má 40 hektarů udržované veřejné zeleně – parků, zahrad a zelených uličních pásů. V příhodném podnebí se daří široké škále rostlin, včetně těch choulostivějších, které jinde v Alpách nevydrží. Součástí letní promenády je park císařovny Alžběty. Mramorová socha zamyšlené Sissi je obklopena květinovou výsadbou a stromy, z nichž některé ještě pamatují doby, kdy sem císařovna jezdila.
