Sjížděli se sem panovníci, státníci, aristokraté, církevní hodnostáři, politici a společenská smetánka, spisovatelé, malíři, básníci, vědci, skladatelé (a v poslední době též herci a filmaři), ale i novomanželé na svatebních cestách a starší páry na penzi. Poklidnou atmosféru jezera si oblíbili nejen Italové (především Miláňané), ale zvláště v 19. a počátkem 20. století také Britové, Američani a Němci. V této době se dočkala největšího rozkvětu pobřežní letoviska a kromě luxusních hotelů a stylových hotýlků u jezera a na okolních svazích vyrostl také bezpočet vil a paláců obklopených zahradami.
V obcích či městečkách, jako je Moltrasio, Laglio, Carate Urio, Sala Comacina, Ossuccio, Lenno, Tremezzo, Cadenabbia, Bellagio, Varenna či Menaggio se nacházejí vily s jedinečnými zahradami, z nichž některé jsou trvale přístupné veřejnosti, jiné nabízejí exkluzivní ubytování a některé jsou výhradně soukromé.
To platí o vile George Clooneyho v Lagliu: půvabná Villa Oleandra chráněná zahradami vedoucími až k jezernímu břehu je oblíbeným námětem záběrů turistů a paparazziů, kteří se kolem plaví na loďkách. V nedalekém Moltrasiu se nachází grandiózní Villa Passalaqua, kde v letech 1829 až 1833 žil hudební skladatel Vincenzo Bellini a složil zde své nejznámější opery Norma, Náměsíčná a Cizinka. Vila dnes poskytuje luxusní ubytování a hostům přístup do perfektně udržovaných zahrad.
Příležitost k prozkoumání zahrad a vil na západním břehu jezera nabízí 10,5 kilometru dlouhá turistická stezka s podivuhodným anglo-italským názvem Greenway del lago di Como. Rozmanitá trasa vede z Colonna do Cadenabbii kolem jezera, vil, kostelíků a zvonic, přes veřejné zahrady a malebné části vesniček i po horských úbočích, odkud se otevírá pohled na jezero a ostrůvek Isola Comacina. Kromě několika vilových zahrad, které jsou pro veřejnost uzavřeny a lze do nich nahlédnout pouze zvenčí, se na této trase nacházejí dvě významné zahrady, kam se sjíždějí návštěvníci z celého světa.
Villa del Balbianello
Za městečkem Lenno se na výběžku Lavedo (též zvaném La Vedo či Avedo) nachází Villa del Balbianello, ze tří stran obklopená vodami jezera: „… výběžek porostlý chocholy hájů vyčnívá daleko do jezera a jeho palác se zrcadlí v modrých hlubinách,“ okouzleně píše Mark Twain. Vilu nechal koncem 18. století postavit kardinál Angelo Maria Durini jako protějšek svého druhého sídla na Comu – Villy Balbiano (tato velkolepá stavba nepřístupná pro veřejnost se také nachází na turistické stezce Greenway del lago v nedalekém Ossucciu a její zahrady převážně obrácené směrem od jezera jsou viditelné z ulice). Jak vypadalo Balbianello za kardinálova života, není známo, je však jisté, že nechal postavit vzdušnou stavbu s arkádou (loggia), odkud se ze dvou stran otevírají vyhlídky na jezero – severní záliv s divočejší vegetací kardinál nazval „Dianin“, kdežto mírnější jižní záliv pojmenoval „Venušin“ podle vlastností dvou spanilých antických bohyň.
Po kardinálově smrti měla vila pohnuté osudy. V 19. století ji vlastnily významné lombardské šlechtické rody – nejprve Lambertenghiové a po nich Arconatiové Viscontiové. Příslušníci obou rodin byli za své vlastenectví a politické názory pronásledováni a značnou část života strávili v exilu či na cestách. Poslední Arconati Visconti – Giammartino – se proti vůli své silně katolicky založené rodiny v roce 1871 oženil s dcerou protiklerikálního republikánského francouzského novináře Alfonse Peyrata, intelektuálkou Marií Peyratovou. Za svědka jim šel Victor Hugo. V průběhu pěti let však otec i syn Arconatiové Viscontiové zemřeli a markýza Peyratová zdědila rodinné paláce v Miláně, Paříži a Florencii, majetky v Belgii a také Villu del Balbianello, kam jezdívala jen zřídkakdy na letní byt.
Do půvabné vily se začátkem 20. století zamiloval mladý americký důstojník Butler Ames, který o ni patnáct let marně usiloval. Markýza ji těsně před 1. světovou válkou prodala synovi německého císaře Viléma II. Eitelu Friedrichovi. Po vyhlášení války však vilu podobně jako řadu dalších na Comu (např. Villa Carlotta, Villa Monastero) Němcům zabavil italský stát. A tak se stalo, že markýza koncem války vilu prodala podruhé – tentokrát Butleru Amesovi. S výjimkou období 2. světové války zde každoročně trávil léto až do své smrti. Po dvacetiletém období, kdy jeho příbuzní nesměli vilu prodat, ji okamžitě koupil italský podnikatel, cestovatel a dobrodruh Guido Monzino, jehož svérázný rukopis se výrazně podepsal na současné podobě interiérů i zahrady. Vilu i se štědrým obnosem na její správu odkázal italskému státu a v současnosti o ni vzorně pečuje italská památková nadace FAI.
Základní rozložení zahrad však zůstalo od časů kardinála Duriniho téměř stejné. Je vynuceno topografií strmého skalnatého terénu a zároveň rozdílným mikroklimatem v severní a jižní části zahrady – ze severu vanou studené alpské větry, jižní část je slunná a chráněná. Střídmá, promyšlená výsadba v různých odstínech zelené kombinované s okrovou a šedou škálou staveb, soch a platanových kmenů vyvažuje nepravidelnou členitost teras a dává vyniknout jedinečné okolní scenérii. Svahy a částečně i zdi budov obrůstají plazivé a pnoucí rostliny, rozsáhlejší pasáže pokrývají porosty stříhaného vavřínu. Zahradě dominují sochy s mytologickou tématikou a pečlivě udržované tvarované dřeviny – platany, cesmínovité duby a cypřiše. Břeh jezera lemují balustrády s erbem Arconatiů Viscontiů, zdobené vázami a sochami. Čisté tvary neustále udržované armádou zahradníků, pevný řád, precizně propracovaný detail a zároveň nenucená elegance – to vše zahradám vtiskuje neokázalou noblesu. Ne náhodou jsou oblíbeným místem filmařů, kteří sem situovali například scény z filmů Star Wars II: Klony útočí, Casino Royale a Měsíc u jezera i z filmové verze Kartouzy parmské s Gérardem Philipem.
Villa Carlotta
Procházkou po nábřežní promenádě v Lennu, kde nostalgickou atmosféru cestování a la fin de siecle narušuje jen občasný příjezd motorkářů a každotýdenní trhy s neodmyslitelnými karavany, je kousek do Villy Carlotta. Cesta vede kolem dalších pozoruhodných vil se zahradami: kolem grandiózní La Quiete s velkoryse pojatým parterem a sousední Villy Carlia s dlouhou příjezdovou cestou s parkovou úpravou, kolem stromovím obklopené ojedinělé funkcionalistické Villy Amila ve tvaru lodi a přes veřejně přístupný nově zrekonstruovaný park někdejší Villy Meier (Mayer) s fontánou, platanovou alejí a jezerní vyhlídkou. V těsném sousedství Villy Carlotta se nachází Grand Hotel Tremezzo s perfektně udržovanými zahradami pro hotelové hosty.
Vilu postavil v roce 1690 lombardský markýz Giorgio Clerici, o století později přešla do rukou Gian Battisty Sommarivy, schopného politika, sběratele umění a Napoleonova osobního přítele, který ve vile shromáždil díla Antonia Canovy a dalších klasicistních umělců. V roce 1843 jeho dědicové tehdejší Villu Sommariva prodali Marianě Nasavské, manželce pruského krále Alberta, která ji v roce 1847 věnovala jako svatební dar své dceři Carlottě. Carlotta si dar dlouho neužila, zemřela při porodu v roce 1855. Její manžel Georg von Sachsen-Meiningen však má významné zásluhy na zdejší bohaté botanické sbírce a díky jeho péči zahrady nabyly světového věhlasu. Po jeho smrti byla vila zkonfiskována jako německý majetek a později přešla do nadační správy.
Zahrady Villy Carlotta lze v určitém ohledu považovat za pravý opak střídmých zahrad Villy del Balbianello, zvláště v jarním období, kdy v pestrobarevných ohňostrojích rozkvétají zdejší azalky a rododendrony. Carlotta je botanicky mnohem rozmanitější, kromě četných exemplářů pěnišníků, azalek, kamélií, šácholanů a myrt nabízí také zajímavé botanické sbírky kapradin, bambusů, skalniček, citrusů a palem. Ve Ville Carlotta symetrický plán s centrální kompozicí a pravidelnými terasami uvolňuje bujná a rozmanitá vegetace, zatímco ve Ville del Balbianello asymetrický plán zklidňuje střídmá a stříhaná výsadba.
Zatímco návštěva zahrad bývá zážitkem pro všechny smysly, popis zahrad může vyznívat poněkud nezáživně, proto se mu například Mark Twain raději vyhýbá: „Dnes jsme se dlouze procházeli podivuhodnou zahradou přiléhající ke šlechtickému sídlu – ale řekl bych, že dosti již bylo popisování.“
Villa Monastero a Villa Cipressi
Na výběžku uprostřed jezerní vidličky se nachází Bellagio s Villou Melzi, jejíž zahrady s parkovou úpravou převážně v anglickém stylu jsou dobře viditelné z lodi při projížďce po jezeře. Na východním, méně zastavěném břehu leží letovisko Varenna s křivolakými uličkami, středověkým hradem obklopeným olivovým hájem, s promenádou nad jezerem a rozlehlými nábřežními zahradami Villy Monastero a Villy Cipressi.
Villa Monastero, jak napovídá název, se nachází na místě středověkého cisterciáckého kláštera, který byl v roce 1567 zrušen. Od té doby až do konce 19. století, stejně jako u mnoha vil v této oblasti, se zde vystřídalo několik vlivných lombardských rodin, které původní klášter postupně zcela přeměnily na obytnou vilu. V roce 1895 vila přešla do rukou německého průmyslníka Walthera Keese, který v letech 1897 až 1909 dům i zahrady radikálně přestavšl. Inspirací mu byly nedaleké vily Melzi a Balbianello, ale i německá architektura v postupimském Sansoucci, berlínském Charlottenburku či drážďanském Zwingeru. Kees rozšířil zahrady až k vesnici Fiumelatte a nechal je vyzdobit sochami zobrazujícími Titovu dobrotivost (La Clemenza di Tito) od Giovanniho Battisty Comolliho, fontánami, jezírky, balustrádami, mozaikami, lavičkami a altány. V roce 1918 mu však vilu i s pozemky zkonfiskoval italský stát a v roce 1925 ji za pětinovou cenu odkoupil Marco de Marchi, nadšený přírodovědec a filantrop, jenž vilu odkázal hydrobiologickému institutu, který založil. Nyní zde sídlí centrum pro vědecké konference a celý komplex je kompletně zrekonstruovaný a dobře udržovaný.
Přímo u jezera se nachází vila s pozůstatky středověkých základů a podlouhlé členité nádvoří s arkádou a kovovým zábradlím porostlým vistárií. Sezónní výsadbu doplňují letité solitérní exempláře, například majestátní šácholan velkokvětý. Již od dob, kdy zde byl klášter, se tu pěstovaly citrusy, kterým se díky příznivé poloze a péči zahradníků výborně daří. Nádvoří přechází v rozlehlé terasy podél jezera s pozoruhodnými vyhlídkami, rozmanitou vegetací, intimními zákoutími i místy k rozjímání nad mytologickými výjevy. Jsou odsud vidět i zahrady nedalekého hotelu Villa Cipressi s charakteristickými cypřiši. Určitě se vyrovnají zahradám Villy Monastero co do malebnosti místa a vyhlídek na jezero, působí však poněkud zanedbaně. Pokud lze soudit podle počtu zahradníků, které jsme potkali, pak Villa Monastero proti Ville Cipressi vítězí v poměru 4:1, což se nevyhnutelně odráží na stavu zahrady.
Zasněnou atmosféru zahrad kolem jezera si zde může užít každý, i když do žádné zahrady nevstoupí. Magnólie, oleandry, hortenzie a platany přetékají přes ploty a vilové zdi a krášlí i veřejná prostranství, jako například mohutná dvěstěpadesátiletá velkokvětá magnólie v Azzanu na nábřežním náměstí, které se jmenuje – jak jinak – Piazza Magnolia. „Všechno je tu vznešené a něžné, vše hovoří o lásce, nic nepřipomíná ošklivé stránky civilizace. Vesnice na povlovném svahu jsou skryty ve vysokých stromech a nad vrcholky stromů se tyčí půvabná architektura ladných zvoniček…“
„Uprostřed těch podivuhodně formovaných vrchů kvapících k jezeru po tak jedinečných svazích mohu si uchovat všechny iluze líčení Tassových a Ariostových,“ píše Stendhal. Dodejme, že zde také snadno můžeme podlehnout iluzi, že svět je krásný – plný zeleně a zahrad. Koneckonců, kouzlu Coma nakonec neodolal ani Mark Twain, přestože se svým pověstným ostrovtipem a břitkou ironií se neustále snažil přesvědčit sebe i čtenáře svých cestovatelských zápisků Našinci na cestách, že kalifornské jezero Tahoe je mnohem krásnější. „K půvabu Coma značnou měrou přispívá spousta hezkých domů a zahrad, seskupených na březích a horských úbočích. Vypadají útulně a přívětivě, a navečer, kdy vše upadá do dřímoty a nad vodou se nese hudba zvonů, které vyzvánějí klekání, člověk téměř uvěří, že nikde jinde než na Comském jezeře nelze najít takový ráj pokojného poklidu.“ Zbývá jen doufat, že tato krása zůstane zachována i pro další generace: v poslední době se Como potýká se znečištěním vody, na některých místech je zákaz koupání a hledají se řešení, jak vodu zbavit nebezpečných bakterií.
