Nejlepší fotografie je dobře uchovaná vzpomínka. Nevybledne, nezapadne, neztratí se, ale nelze ji sdílet, rozmnožit, není plně předatelná. Proto se leckdy spokojíme s tuctovou pohlednicí, abychom svým blízkým mohli předat aspoň vnější slupku, pod níž vidíme dužninu i jádro svého minulého osobního prožitku. I banální pohlednice s odstupem času nabývají kouzlo vlastních i cizích vzpomínek […]
Posílání pohlednic z navštívených míst bývalo až donedávna téměř povinnou součástí každého výletu. Dnes si lidé posílají MMS zprávy nebo maily s obrazovými přílohami, dávají fotky na Facebook. Radost z dopisnice v poštovní schránce je stále vzácnější, ale kouzlo hledání ztraceného času stále zůstává…
V zahradě přirozeně probíhá neustálý proces vzniku a zániku, rozkladu a obnovy. Skoro v každé zahradě rostou jedovaté rostliny, které zabíjejí. A v některých literárních a filmových zahradách a parcích se dějí zločiny. Ať už člověk sejde z tohoto světa jakoukoli smrtí, stejně vždy skončí v zahradě mrtvých – na hřbitově.
„Kdo nyní užívá mých staveb, mých sadů, mých zahrad? Já ne, ba ani mí příbuzní: jen cizí hosté, zvědavci, neklidní pocestní,“ napsal Johann Wolfgang Goethe v románu Spříznění volbou. Pokud zahrady v původně zamýšlené podobě přetrvají více než dvě stě let po smrti svého tvůrce a stále do nich přijíždějí návštěvníci, je to celkem potěšující bilance… Znamená to, že přes dvě stě let se o zahrady starali lidé, kterým záleželo na tom, aby je zachovali pro další generace.
Novou postupimskou zahradu v duchu dobových ideálů návratu k přírodě nechal v letech 1786 až 1791 vybudovat Fridrich Vilém II. mezi břehy dvou jezer. Architektonicku dominantou je Mramorový palác na břehu jezera, další zahradní stavby (oranžerie, pyramida) nesou zednářskou a alchymistickou symboliku. Některé významnější stavby jsou obklopeny formálními květinovými zahradami, které kontrastují s celkovým přírodním […]
Zahrady klasicistního paláce Charlottenhof plynule navazují na zahradní areál Sanssouci. Pečlivě zrekonstruovaná (1997) a udržovaná růžová zahrada, terasa s fontánou, kaštanový háj s bustami římských a německých básníků. Jako součást postupimsko-berlínského zahradního komplexu se řadí na seznam světových památek UNESCO.
Pseudotudorovský zámek Cecilienhof je součástí Nové zahrady (Neuer Garten). V posledních letech monarchie jej nechal postavit císař Vilém II. pro svého syna, korunního prince Viléma a jeho snoubenku Cecilii. S exteriérem ladí historizující zahrady se stříhanými keři a bohatou květinovou výsadbou. Na jejich vzniku se podílel významný německý zahradní architekt a perenář Karl Foerster. Připomínkou […]
Rozsáhlý zahradní areál, na nějž plynule navazuje postupimská botanická zahrada, park Charlottenhof a zahrady Nového paláce (Neues Palais), původně nechal vybudovat Fridrich II. Veliký. Jádrem zahrady je terasovitá vinice, k dalším významným prvkům patří rozlehlá oranžerie, sicilská, severská a holandská zahrada, pruské Marly a římské lázně. Sanssouci a postupimsko-berlínský zahradní komplex je na seznamu světových […]
Park a zahrada zámečku Glienicke jsou nedílnou součástí postupimsko-berlínské kulturní krajiny pod ochranou UNESCO. Zahrada má výrazné italizující a antizující prvky – casino s uměle vytvořenými terasami, nádvoří s antickými vykopávkami, fontány, sochařskou výzdobu a oranžerii. Na zahradu navazuje krajinářský park s pavilony a stylizovanými ruinami a dotváří iluzi mediteránní Arkádie. V paláci je muzeum […]
Ostrovní zahrada uprostřed Postupimi vznikla podle návrhu Karla Foerstera za spolupráce dalších významných osobností německé zahradní architektury. Současná podoba je po rekonstrukci z roku 2001. Kvetoucí oáza s rozmanitou výsadbou trvalek, keřů a travin, včetně proslavených Foersterových kultivarů ostrožek, aster a plamenek, s 25 moderními plastikami z let 1949 až 2003, vodní zahradou, růžovou pergolou […]