Zahrada na arkádovém nádvoří bývalé nemocnice v centru Arles je příjemnou oázou v horku či za větru a jednou ze zastávek na cestě po stopách Vincenta van Gogha. Je paprskovitě uspořádána kolem centrálního jezírka s fontánou a osázena přesně podle van Goghova obrazu, který zde namaloval v dubnu 1889, nedlouho před odchodem z Arles do […]
Nejlepší fotografie je dobře uchovaná vzpomínka. Nevybledne, nezapadne, neztratí se, ale nelze ji sdílet, rozmnožit, není plně předatelná. Proto se leckdy spokojíme s tuctovou pohlednicí, abychom svým blízkým mohli předat aspoň vnější slupku, pod níž vidíme dužninu i jádro svého minulého osobního prožitku. I banální pohlednice s odstupem času nabývají kouzlo vlastních i cizích vzpomínek […]
V zahradě přirozeně probíhá neustálý proces vzniku a zániku, rozkladu a obnovy. Skoro v každé zahradě rostou jedovaté rostliny, které zabíjejí. A v některých literárních a filmových zahradách a parcích se dějí zločiny. Ať už člověk sejde z tohoto světa jakoukoli smrtí, stejně vždy skončí v zahradě mrtvých – na hřbitově.
Některé obrazy nás tak přitahují svou atmosférou, že si přejeme, abychom do nich mohli vstoupit. Většinou je to nemožné – exotické krajiny jsou příliš vzdálené, ty blízké jsou změněny k nepoznání, lidé z obrazů jsou dávno mrtví. Překvapivě však můžeme vstoupit do obrazů malíře, který nejsugestivněji zachytil smyslový svět barev, impresionisty Claude Moneta (1840—1926).
Jste-li ve Florencii jen na skok a váháte, které z četných památek dát přednost, určitě se rozhodněte pro zahradu Boboli, která se rozkládá v historickém centru města vedle paláce Pittiů. Po prohlídce palácové galerie či nedaleké galerie Uffizi zahrada skýtá osvěživý odpočinek spojený s pohledem na skvosty renesanční a barokní zahradní architektury.
Alžběta Bavorská, zvaná Sissi, choť císaře Františka Josefa, velmi ráda cestovala. Přestože údajně prohlásila, že by nechtěla být ani v ráji, kdyby věděla, že tam musí zůstat navždy a nesmí odjet, na místa, která si oblíbila, se ráda vracela.
Zahrady v zimě mají omezenou paletu barev. Ve střídmé grafické barevnosti, bez listové hmoty a ornamentů květin je dobře patrná základní struktura a geometrie zahrady. Na pozadí této kostry vynikají barvy a tvary prvních poslů jara – raných cibulovin, mrazuvzdorných výhonků, časně kvetoucích keřů.
„Cesta do Italie byla za všech časů touženým cílem lidí majících smysl pro umění, i tehdy kdy cestování bylo nepohodlné a spojeno s nebezpečím. Velcí básníci přecházeli Alpy, aby se potěšili italským nebem, italským mořem a italskou krajinou, což pak v nesmrtelných dílech opěvali, “ píše se v reklamní brožuře Státního italského úřadu pro turisty z roku 1924.
Z udržované zahrady se za pár let stane džungle. Bez ohleduplné péče o slabší jedince začne platit přírodní zákon o přežití silnějšího, zahradní struktury bez údržby postupně podléhají entropii. Některé zahrady nakonec zmizí úplně, nejprve ještě žijí ve vzpomínkách pamětníků, ale s jejich odchodem zanikají.
Jedinečnou manýristickou zahradu se sochami s mytologickou symbolikou nechal v přirozeném terénu vytvořit podivínský hrabě Orsini na památku své zesnulé ženy. Po staletí zapomenutá zahrada, znovu objevená až ve 20. století, je asymetricky uspořádaná a nachází se ve stinném údolí, oproti dobovému úzu symetrických vzorů a slunných teras. Symbolika upomíná na pouť podsvětím a eleusínská […]